frikulín tým na Blog.cz

30.12.2011 - 1.1.2012, Orlické hory

fotky z puťáku: https://picasaweb.google.com/frikulin.tym/SilvestrovskyPutak2011

Nápad vyzkoušet si vícedenní zimní puťák nebyl nijak nový. S myšlenkou jsme si pohrávali už dlouho, ale plány vždy zůstávaly na mlhavé úrovni ve stylu "někdy bychom mohli...". Odhodlání jsme sebrali až během podzimu 2011 a hned po TMOU začali myšlenku intenzivně propagovat.

Zprvu se setkala s příznivým ohlasem. Kromě mě a Garreta byli pro Fricco, Chalda, Zbyšek, Silp (možná) a Peťa Kotyza. Máťa, která se zúčastnila drsného přechodu Beskyd v mrazivém roce 2010 - kdy teploty klesaly k minus 20 -, měla jiné záměry, ale bohatě nás zásobila užitečnými postřehy.

Role hlavního plánovače a Svrchovaného Vůdce tradičně připadla Garretovi. Vzhledem k nulovým zkušenostem jsme trasu rozvrhli na pouhé tři dny, a to v terénu, který dobře známe - Orlické hory. Zdálo se, že úspěšnému průběhu expedice nebude nic bránit.

Rány osudu nás postihovaly postupně a nemilosrdně. První odpadl Silp, který dostal pod stromeček obvyklou vánoční chřipčičku. Peťa odřekl kvůli nakupení více společenských akcí, než se dalo skloubit s puťákem. Na Friccu sedla blíže neurčená choroba, takže Silvestr strávila v Brně s antibiotiky a bez kapky alkoholu. Aby jí nebylo (bez toho alkoholu) tak smutno, Chalda ze solidarity zůstal s ní.

Z původních sedmi statečných jsme zůstali tři. To nás rozesmutnilo, na druhou stranu jsme mohli odložit ten těžší z obou stanů. Po zralé úvaze (a pohledu na nabalené batohy) jsme odložili i ten druhý. Místo nich jsme se rozhodli využít pohostinství malých bunkrů, "řopíků", jimiž je hřeben Orlických hor posetý.

V rámci příprav na třináctou Tmou jsem se pustil do kompletního překopání frikulínského desatera, aby se nám nestalo, že při hře zapomeneme vyzkoušet nějakou základní věc. Zkusil jsem ho tedy zjednodušit, zpřehlednit a vyhodit blbosti...

To se sice povedlo, ale na Tmou to stejně příliš nepomohlo - to, že je potřeba na šifru v hospodě svítit baterkou nebo použít čtyřiceticentimetrové pravítko jako váhy v něm prostě nebylo ;-).

I tak je myslím užitečnější, než zběsilá předchozí verze...

Stahovat ve formátu pdf můžete tu: http://frikulin.tym.cz/desatero/desatero_3_1.pdf

14. - 16.10.2011, Beskydy

frikulin a frikulinka: Fricco, Chalda

Stránky závodu: http://www.5bv.cz/

Výsledková listina: http://www.5bv.cz/vysledky-listina-2011.aspx

3 vrcholy / 5 vrcholů, 129. místo / 274 týmů, celkový čas: 21:57

Rok se s rokem sešel (dobře, s dvěma lety... ale na to se historie neptá) a tým frikulín a frikulinka se již potřetí rozhodl vyrazit megadrsně do Beskyd, tentokrát jako jediný reprezentant všech frikulínů.

S tréninkem to nebylo příliš slavné, protože část týmu dobu před závodem - místo vydatného tréninku - proseděla u počítače a druhá část týmu se přeorientovala na šerm. Ale Chalda říkal, že to snad nebude tak hrozný a že Beskydská sedmička se taky dala. Pro pořádek, složení týmu doznalo od minula změny, neboť Silp prohlásil, že předloňská a před-předloňská čtyřicetikilometrová brufenová jízda byla sice fajn, ale že bude pro letošek gentleman a nechá se podívat do Beskyd i Chaldu. Nevím jaké měl ambice Chalda, ale já, jedoucí do Beskyd už potřetí jsem si tajně říkala, že když dáme aspoň čtyři vršky a dojdeme po svých na základnu, bude to dobrý.

2. - 4.9.2011, Beskydy

frikulín: Garret, Chalda

Stránky závodu: http://www.beskydskasedmicka.cz/

Výsledková listina: http://www.beskydskasedmicka.cz/vysledky

Celkový čas: 19:53:54, 67. místo / 282 týmů, kategorie Sport

Na Beskydskou sedmičku jsem narazil náhodou na jaře v Brně v nějakých novinách, kterými jsem listoval na lavičce na Kraví hoře. A po loňské absenci na 5BV jsem dostal chuť se do Beskyd vrátit - a tentokrát klidně i na pevně stanovenou trať. Dohodli jsme se nakonec s Chaldou a na poslední chvíli se přihlásili (první vlna registrace byla nakonec i poslední - takový nápor masochistů jsem teda nečekal) do kategorie Hobby a jako první cíl si stanovili přežít. Přes prázdniny jsme se sice lehce rozhýbali, ale bylo přesto jasné, že na první příčky útočit nebudeme.

27. - 28.8.2011, Šternberk

Stránky hry: http://svicky.sifrovacka.org/

frikulín: Fricco, Garret, Silp

8. šifra / 16 šifer, 45 týmů

Zadání šifer: http://svicky.sifrovacka.org/komentare/

Postup týmů: http://svicky.sifrovacka.org/vysledky/

Svíčkovou předehru jsme nezvládli. Na začátku léta nebyla žádná šance, že bychom se na luštění sešli někde společně a bojovat u internetu samostatně několik týdnů nikdo nemohl. Po pár sporadických pokusech o luštění a zjištění, že orgové od minule asi sehnali nějaký lepší materiál, jsme se radši odebrali z dosahu internetu.

S nulou na kontě jsme sledovali výsledky prvního tahu sportky po ukončení Bezvíčku a v loterii jsme vyhráli vstupenku s trochu hořkou pachutí nezvládnuté kvalifikace.

13. - 14.8.2011, Podorlicko

Stránky hry: http://sifratlon.blogspot.com/

3 etapy / 4 týmy, 8 účastníků

Fotky ze hry: http://chalda.yc.cz/foto/2011/fosna/

První ročník šifratlonu se třemi etapami uspořádala Fricca pod Orlickými horami se základnou na Ruinách. Všechno nakonec výborně klapalo, plánovaný počet účastníků se naplnil téměř na maximum a všem se podařilo dopravit s koly na start v Potštejně a vyrazit na 70 - 90 kilometrovou cykloetapu šifrovacího rogainingu...

23. - 24. 7. 2011, Třebíč (trasa hry)

Stránky hry: http://seslost.cz/2011/

frikulín: Fricco, Honza, Máťa, Silp

8. šifra / 15 šifer, 33. místo / 42 týmů (celková výsledky)

Zadání šifer: http://seslost.cz/2011/sifry

Postup frikulínů: http://statek.seslost.cz/seslost-2011/statistiky-tymu/1001387578

Fotky od Máti: http://elanorka.wz.cz/Seslost/

Poznámka k typografii: Černý text sepsal Garret, červený je od Anežky

10. den (12.7.11, úterý), +1000 m

Po ránu prolézáme tunelem pod tratí a značka nás dovede až k nečekané odbočce na Senožeče - nový směr se nám líbí víc, než pokračování na Vremščicu, protože ta už teď leží skoro za námi a my bychom se radši co nejpřímější cestou dostali k Nanosu. A taky z místních pochmurných lesů - jsou nepříjemně suché, s nepřátelským neprostupným podrostem a navíc ze třech stran obklopené dálnicemi a železnicemi.

Cestou ještě trochu zabloudíme (k ohradě s podivně vyhublými (nebo ostříhanými) ovcemi), ale v nouzi nám poradí slečna, která se v pravou chvíli vynoří na cestě z lesa. Přelezeme podle její rady přes výběžek Vremščice (650 m) a sestoupíme do Gabrče (575 m), kde mají krásný ošumělý barokní kostel v antickém stylu a několik domků, které už připomínají spíš italské vilky než slovinská alpská sídla.

Poznámka k typografii: Černý text sepsal Garret, červený je od Anežky

6. den (8.7.11, pátek), +930 m

Ráno nemusíme balit stan, takže vyrážíme vcelku brzo. Chvíli nás doprovází i koně, kteří tuší, že máme batohy nacpané ovsem. Do lesa pod Travníkem už ale pokračujeme sami. Dnes zahajujeme sestupem - nejdřív do sedla Prelaz Bela Pec (1353 m) a pak na nejnižší místo dopolední trasy - planinu Vodol (1330 m). Tam končí náš přechod Smrekovško pogorje a začíná výstup na nevyšší bod našeho putování - masiv Raduhy.

Přes rozlehlé pastviny na úbočích (s propastmi, jeskyněmi a rekreační salaší - postarší Slovinka sem dojela terénním autem a před srubem si lehla na lavičku, aby si v klidu pročetla ranní noviny) stoupáme ke Koče na Loki (1534 m). V nabídce tu mají lákavé dobroty za rozumné ceny - telecí perkelt pod 6 eur, jelení goláž za 6 eur... A koča celkově vypadá útulně a pohostinně. Jenže nás oběd čeká až nahoře.

Prudkým, ale pohodlným výstupem rychle pokoříme dvoutisícovou hranici a cestou si ještě popovídáme s několika slovinskými turisty (ti tu pobíhají sportovně a nalehko, potkáváme i zarostlého vlkodlaka, který si vyběhnul na hřeben jen tak sám s lahví vody přivázanou u pasu).

Poznámka k typografii: Černý text sepsal Garret, červený je od Anežky

1. den (3.7.11, neděle), +900 m